Jak jsem se zadívala do Slunce

Když jsem se poprvé v prosinci 2012 na procházce s Abby zadívala do Slunce, byly dvě hodiny odpoledne krásného bílého mrazivého dne. Ztratila jsem pojem o čase a netroufám si odhadnout, jak dlouho jsem své oči slunečním paprskům vystavila. Pravdou je, že jsem dva měsíce měla oči přecitlivělé na světlo a práce na počítači, dívání se na televizi nebo čtení knihy nepřipadalo v úvahu. Samotnou mě ale překvapoval silný vnitřní klid a nezlomná jistota, že se o své oči nemusím obávat a můj zrak se vrátí do původního stavu. Je třeba zmínit, že této události předcházela veliká otázka. Když mohu komunikovat se Zemí, proč bych nemohla se Sluncem? Přestože oči ještě nebyly naprosto v pořádku, hnala mě vnitřní touha opět se do Slunce podívat. Slunce se stalo magnetem a mé srdce ho následovalo. Naše vycházky s Abby se začaly orientovat podle západu Slunce tak, abychom ho vždy zastihly než zapadne za kopec. Na těchto cestách za Sluncem mi byli blízkými společníky draví ptáci, kteří mě doprovázeli a pokaždé když zaskřehotali, cíitla jsem je a celou planetu ve svém srdci. Těsně před 21.12.2012 jsem od Slunce obdržela první jasnou zprávu, že vše bude dobré a není třeba se ničeho obávat. To vše bylo podtrženo silným blaženým pocitem na srdci a následně celém těle, jaký jsem v tomto pozemském životě nikdy nezažila. Tato zpráva se ovšem netýkala dlouho prodiskutovávaného data ze kterého jsem neměla obavy, ale z ještě nezpracovaných strachů a vzorců, které mě v tom období trápily. Od toho dne se stalo Slunce mým průvodcem a snažila jsem se nepropásnout jediný jeho západ.

Velice brzy po tom, co jsem se každý den loučila se Sluncem jsem musela změnit stravu a vyloučit některé potraviny, které již vibračně nebyly pro můj organismus vhodné a tělo je těžce snášelo. Sluneční záření přijímané prostřednictvím očí způsobuje celkový vibrační posun. Do Slunce jsem se vždy dívala tak dlouho jak to bylo pohodlné pro oči nebo tak dlouho, jak to počasí dovolilo.Také jsem se nechala vést vědomím Slunce a zažívala těžko popsatelné zázraky v momentech, kdy jsem se díky zatažené obloze rozhodla na protější kopec odkud je možné západy sledovat nejít. Přesto ale přijímané "impulsy" a vnitřní volání byly tak silné, že mi zvědavost nedala a na určené místo jsem šla. Na naprosto zatažené obloze se mraky rozestoupily a vysvitlo Slunce na takovou dobu, jakou jsem zřejmě potřebovala pro přijetí záření na ten určitý den. Po nějakém čase této praktiky jsem se začala cítit velice šťastně a to bez jakýchkoliv příčin. Zaznamenala jsem změnu myšlení. Uvědomila jsem si, že mé myšlenky již nepracují proti mně, ale že mě podporují a že věci zkrátka vím a to bez jakýchkoliv pochyb.V určitých momentech se krásné myšlenky objevovaly jako obrazy a přicházely skrze srdce. Moje pozitivní mysl způsobila, že se velmi rychle, téměř ze dne na den, samovolně vyměnili lidé a situace v mém okolí, které jsem pravidelně potkávala. Změna myšlení a vymanění se z otroctví mé negativní mysli a nežádoucích přesvědčení bylo pro mě velkým vysvobozením. Bylo to až později, kdy jsem pochopila, že se myšlenky dědí, dozvěděla jsem se kde jsou uložené a jak sabotují každodenní realitu našeho života. I kdyby mi Slunce nepřineslo nic jiného než jasnou mysl a krásné myšlenky, byl by to pro mě jeden z největších darů na cestě osobního a spirituálního vývoje.

V létě 2013 jsem pocítila, že z mého života vymizel strach a veškeré negace. Zvýšila se má odolnost vůči slunečnímu záření, což se dokonale potvrdilo při dvoutýdenním pobytu v Andaluzii, kde jsem své tělo vystavovala vysokým teplotám bez použití opalovacích krémů a slunečních brýlí. Horké dny mi vysloveně dělaly dobře, což byl v mém případě totální životní obrat. Vždy jsem více inklinovala k severnějším oblastem a velká vedra jsem těžko snášela. Dalším kladem který se dostavil na mé cestě se Sluncem bylo fyzické zdraví a hodně fyzické energie. Vymizely bolesti a traumata, o kterých jsem si myslela, že nebude možné totálně propustit. Tělo vyžadovalo syrovou - živou - stravu. Tedy stravu plnou sluneční energie. Převážně sezónní ovoce.

Po tom co jsem zažívala jsem začala přemýšlet o tom, že není možné, aby praktika dívání do Slunce byla nová. V každé buňce svého těla jsem cítila, že toto vše je mi jaksi povědomé a že je pro mě Slunce jednou velkou odpovědí. Navíc jsem při dívání do Slunce začala intuitivně zaujímat jisté pózy nebo praktikovat jisté vizualizace a cvičení, které mě spontánně napadaly. Moje hlava a logika mi to celé ale "nebrala". Osobně jsem nikdy o cíleném dívání do Slunce neslyšela, proto jsem začala hledat. Zprvu jsem našla na tuto metodu jen velké kritiky, ale dozvěděla jsem se, že ji praktikovala již řada pradávných kultur jako jsou Mayové, Aztékové, Egypťané a další. Potom jsem na internetu našla pana Hiru Ratana Manka (HRM), který vypracoval bezpečnou metodu dívání přímo do Slunce a kterou šíří po celém světě. Sám žije ze sluneční energie a podrobil se v tomto ohledu několika vědeckým pozorováním. Ve světě je praktika dívání do Slunce známá pod termínem "Sungazing".

Na podzim jsem začala zaznamenávat daleko intenzivnější aktivitu mozku. Plně jsem si uvědomovala, že jsem tvůrcem své reality a to také uváděla do praxe. Manifestace probíhaly poměrně rychle díky tomu, že pochyby a strachy nestály v cestě. Začaly se probouzet telepatické schopnosti a náznaky jasnovidnosti. Snížila se chuť k jídlu. Zintenzivnilo se i propojení se Sluncem, které mě několikrát ochránilo od možných nepříjemných situací, ikdyž mi jeho výzvy v určitý moment nedávaly smysl. Ale to už jsem byla "DOMA". Slunce si získalo mou plnou důvěru. Pak přišla výzva podělit se o tyto poznatky s ostatními. Skloubila jsem vlastní zkušenosti a učení HRM, které šířím prostřednictvím sdílných povídání pod názvem "Jak jsem se zadívala do Slunce"a na stránkách www.SlunecnaBrana.eu

Osobní a spirituální rozvoj je dlouhý proces, protože vzestupujeme z nejnižšího možného stupně, ze kterého je možné vědomě vykročit. Máme tedy před sebou velmi dlouhou cestu. Slunce za nás nevyřeší vše, spoustu věcí musíme zvědomit a zpracovat. Ale Slunce je nejsilnějším společníkem, který nás drží ve své zlaté náruči a nenechá nás padnout. Nebudete-li vědět kudy kam, prosvítí vám cestu, dá vám odpověď, a vždy - vždy vás zalije tou nejčistší láskou.

Není divu že je dívání do Slunce předmětem kritiky a že ho běžně nepraktikujeme. Slunce léčí tělo, mysl i duši a to vše zdarma. Není k tomu třeba žádný Guru. Prosvítí vám cestu k sobě samým, ukáže vám vaši vlastní krásu a velkolepost. Kromě toho vám připraví s každým jeho západem a východem unikátní umělecký a spirituální zážitek. Jeho největší odměnou je vaše uvědomění, odkrytí pokladu který v sobě nosíte a odhodlání stát se pánem vlastního tvořivého a šťastného života - odhodlání žít svou vlastní jedinečnost.

 

Slunce jako psycholog a lékař - aneb Jak se dívat do Slunce

 

Autor článku: Martina Christová
www.martinachristova.eu

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.martinachristova.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.